Vzpomínáme

Dnes jsme se rozloučili s Actinou. Fenkou, která byla krásná, ale od narození se prala s nepřízní osudu. Neměli jsme srdce nechat ji trápit nejistými vyhlídkami, které měla.

Bolest, kterou takové rozhodnutí přinese, pořád hlavně vyvažuje šestinásobná radost, která nám a Auře doma zůstala. "Život není peříčko", říká jedna postava románu Evy Kantůrkové. Jak jednoduchá a přece pravdivá ta věta je. (...) Dělali jsem pro zlepšení stavu Actiny maximum. Maximum toho, co doopravdy dávalo smysl. V určité chvíli ale - pokud jste soudní - musíte udělat rozhodnutí. Udělali jsme ho. Aura ještě Actinu nakrmila...a ona tak byla klidná. V ordinaci jsme potkali čtyři čerstvě narozená štěňata bernského salašsnického psa. Byl to zvláštní moment. Střídání stráží. Náhoda? Možná. Do našich srdcí se Actina zapíše jako prvorozená, ukázkově strakatá a statečná. Atributy, které z paměti nikdy nevymizí.