Aura
Štěstí od začátku
Na začátku bylo přání: chceme fenku českého strakatého psa, krátkosrstou a v hnědo-žluto-bílé barvě. Zpětně musíme říct, že to bylo odvážné přání. Které nebylo vůbec samozřejmé. Protože jsme si vybrali (nevědomky) tu nejvíc exotickou variantu.
Měli jsme ale od začátku štěstí. Podařilo se nám spojit s chovatelskou stanicí, jejíž fenka byla v očekávání. Domluvili jsme se a odjeli na dovolenou na Filipíny. Když jsme v lednu 2017 přistáli na letišti, zapnul jsem telefon a přišla zpráva, že Aura je na světě.
Další klika byla, že jsme mohli její jméno vybrat už na samém začátku, takže se objevilo i v průkazu původu. Štěně jsme poprvé viděli poměrně brzo, ale rozhodli jsme se až při druhé návštěvě. Aura byla solitér, který si po místnosti pochodoval bez ohledu na ostatní štěňata. Až později se ukázalo, že to pro její povahu bylo víc než typické.
A proč vlastně jméno Aura? Protože je krátké, jasné a jeho základ je ve slově "aurum". A zlatá to ona je. Rozhodně.
Proč strakáče?
Naše chovatelské zkušenosti se točily kolem jezevčíků a labradorů. To nás formovalo v tom, že jsme chtěli psa. Tedy plemeno, které bude jako pes vypadat. Abyste tomu rozuměli...chtěli jsme plemeno, které bude splňovat vizuální představu o typickém psovi. Strakáč to dokonale vystihoval, navíc hrál i na notu patriotizmu.
Důležité ale byly i další charakteristiky: velikost (aby pes nezabíral celý kufr auta), houževnatost (hodně a rádi cestujeme po vlastní ose) a přiměřený temperament. Kolem strakáčů je přitom i velmi příjemná komunita jejich majitelů a chovatelů.
Kdo s koho
Možná jste si tuhle otázku taky někdy položili. Vyhrajete vy, nebo vás převálcuje váš pes? Od začátku jsme věděli, že jedinou možností je ta první. Proto jsme výchově Aury věnovali hodně času, úsilí a taky pořádně vyzkoušeli vlastní trpělivost.
Největším strašákem bylo riziko "separační úzkosti", o které se dočtete na internetu kde co. Samotu ale Aura zvládla dobře. Trénovali jsme, nakonec stejně musela zůstat doma sama. Jako moderní domácnost jsme ji sledovali na dálku přes mobilní telefon. Museli jsme toho nechat, protože když v kanceláři vidíte na obrazovce , jak pes demoluje sedačku, a přes aplikaci na něj křičíte "fuj", kolegové vás mají za šílence :)
Samozřejmě štěněčí a pubertální věk s sebou přinesl celou řadu výzev a zničených věcí (viz níže výmluvná fotogalerie), ale to k životu se psem prostě patří. S věkem se to srovnalo a když k nějaké podobné nehodě dojde, obvykle na tom máme sami podíl.
Protože Aura je městský pes, museli jsme nevyhnutelně být tvrdí ve výcviku. Začali jsem socializační školkou a následoval kurz základního ovladatelsnosti. Ostatní jsem už pilovali sami. Zásadní je důslednost ve všem, co se psem děláte. Jen tak se vzájemné soužití nezvrtne v sérii tragédií. Podstatné bylo naučit Auru i automatické zastavování u okraje chodníku, aby nepochodovala do silnice. I to se rychle naučila.
A patří pes do postele? Máme na to jasný názor - nepatří. Postupem času a vlivem okolností (třeba když jste nemocní, je vám zle a vyměknete) se názor na tuhle oblast vyvinul.
Takže se Aura musela spaní v posteli v jeden moment odnaučit. Nebylo to snadné, ale zvládla to. Dneska je v posteli, jen když chceme my. A ano, občas chceme :)
Epizoda s vystavováním (se)
Matka Aury získala na českých výstavách nejvyšší možná ocenění a stala se "českým grandšampionem". Vysoká očekávání od exteriérových kvalit tak měla nejen chovatelka, ale samozřejmě v určitém smyslu i my. A protože jsme věděli, že Auru chceme uchovnit, absolvování výstavy s dobrým hodnocením byla vlastně nutná podmínka.
Pustili jsme se do toho s nadšením na "výstavě na nečisto", abychom pokračovali na pár výstavách v kategoriích, které odpovídali Auřině věku. Byla to zajímavá zkušenost, která ale vyústila v to, že po nutné účasti na klubové výstavě a následné úspěšné bonitaci jsme si řekli: stačilo. Vystavování totiž vyžaduje určitou dávku nadšení.
Záhy jsme ale zjistili, že výstavy (zvlášť ty větší) jsou v podstatě místem plným nezdravé rivality. Psi nemají ani náhodou šanci si to užít, o to víc to prožívají jejich majitelé. Mnohdy to nebyla hezká podívaná. Navíc nakonec jsme zjistili, že šance na úspěch jsme Auře svým amaterizmem ve výstavním kruhu dost kazili.
Než mít psa ověšeného tituly, to raději budeme mít takového, který bude veselý, spokojený a vyrovnaný. Protože jeho radost je pak i naší radostí. A s vystavováním byl konec.
Kdo s kým cvičí a jak
Zaměstnat hlavu - to byl klíčový úkol pro to, jak mladého strakáče, ze kterého energie jen stříká, zabavit. Začínali jsme s tím od malička a rozhodně se to vyplatí.
Zvlášť užitečný byl kurz noseworku. Geniální aktivita, kterou jsem pojali spíš rekreačně, ale hledání skořice byla vlastně zábava pro všechny zúčastněné. Pro nás v tom, že jsme vymýšleli způsoby, jak ji schovat. Pro Auru v tom, že se při čuchání dobře bavila a hlavně utahala hlavu. Dvacet minut noseworku mělo efekt jako hodinová procházka.
Protože bydlíme poblíž psího hřiště, zkoušeli jsme i různé prvky agility. Aura od malička měla pro strach uděláno, takže lávky, tunely, houpačky nebo jiné překážky nepředstavovaly žádnou potíž. Dokonce jsme se naučili i slalom, i když zdaleka ne tak hbitě, jako je možné vidět na agility závodech.
Ve dvou letech jsme se vrhli na canicross, a i když výsledkem jsme si nebyl vůbec jistí, Aura se ukázala jako skvělý tahoun, který se do toho dokáže s vášní položit. Běháme spíš rekreačně, ale rozhodně s chutí.
"Aura a taky: Bublina, Pišišvor, Aurátor, Tele, Auřinec, Vrtichvost."
Takhle to dopadne, když vám jedno jméno pro jednoho psa nestačí
Rodokmen
Formality
Aura Libišácká ťapka
N Reg/CSP/2097/17/18 *08.01.2017
kohoutková výška: 50.0 cm
skus: nůžkový
chybějící zuby: 1 (P2 vpravo dole)
generace: F20
srst: krátká
barva: hnědo-žluto-bílá
vlohy pro hnědou barvu: ano
hmotnost: 15,3 kg
DKK: B
LP: 0/0
Výsledky výstav
Dorost: VN1 (Klubová výstava Soběšín)
Třída mladých: V2 (Národní výstava Klatovy)
Třída mladých: V1, CAC, NV, CAC ČMKU (Česká národní výstava psů Mladá Boleslav)
Mezitřída: V2, rez. CAC (Klubová výstava Pecka)
ÚSPĚŠNÁ BONITACE A UCHOVNĚNÍ
(a s vystavováním jsme dobrovolně skončili)
Psí zábava
Nosework
(v době puberty geniální způsob, jak ji zabavit)
Canicross
(začali jsme ve dvou a půl letech a překvapivě je skvělým tahounem)
Gaučink
(protože poctivý odpočinek se taky počítá)
Lovení
(lovecké pudy má Aura rozvinuté, zatím se to nedaří moc krotit)
Cestovatelka
I'm a paragraph. Click here to add your own text and edit me. I’m a great place for you to tell a story and let your users know a little more about you.
Cestovatelka
Od malička jsme Auru zvykali na to, že se námi bude hodně cestovat. Nejen v Česku, ale i za hranice. V půl roce vyrazila poprvé - do rakouských alp. Udržet ji 10 minut na sedačkové lanovce byla horor... Ukázalo se, že Auru cestování náramně baví. Postupně s námi vyrazila na Rujánu (poprvé u moře), do Švédska nebo do Norska. V létě 2019 jsme pak procestovali Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Zvládá města, hotely ale s naprostou samozřejmostí si užívá i stanování. Je to přizpůsobivý tvor, kterému se snažíme na cestách poskytovat co nejvíc svobody. Což s sebou občas nese i nějaké to porušování pravidel. Protože chodit po parku na vodítku a s náhubkem je přece strašná blbost...
Ničitelka
Aura se osvědčila především jako zaoblovačka rohů. Své by o tom mohla vyprávět naše úplně nová knihovna s akváriem. K tomu přidala klasiku: polstrování sedačky, polštářky, ovladač od projektoru i soundbaru, kabely, několik krabiček na jídlo, vařečky, vážně dost drahý obojek...
Nutno podotknout, že to obvykle byla naše vina. Prostě jsme to zapomněli někde poměrně nízko.
Třešničkou na dortu bylo okousané madlo na čerstvě zrekonstruovaném křesle. To samo o sobě přežilo 40 let, v novém kabátě ale jen dva dny...
Jalové roky Aury jsou naštěstí pryč. I když občas má tu a tam svoji chvilku... Dneska se tomu ale už jen usmíváme :-)
Štěně
Když se to narodilo, bylo to takové malé strakaté nic.
A my jsme měli štěstí, že jsme se mohli přijet na prcka docela brzo. Zatímco ostatní štěňata byla živá až až, Aura od začátku působila jako klidný solitér. Těžko jsem mohli tušit, že to velmi záhy bude téměř trefně vystihovat podstatu její povahy.
Rozhodla druhá návštěva, kdy jsme věděli, že ona je ta pravá. A protože není nic roztomilejšího než štěně, nemůžou tady první týdny a měsíce jejího psího života chybět.
